Bylo, nebylo... - Odraz 6/2012

Závidím starousedlíkům, že mají na co vzpomínat. A někdy jim to i Odraz otiskne. To my, „náplavy“, jsme, co se historie Roztok týče, odkázáni na to, co nám kdo řekne. Ale i to bývá docela zajímavé. Někdy i mnohem zajímavější než to, co se skutečně událo.

Tak tedy… Bylo, nebylo… Né, né, né! Tak daleko to zas nebylo. Bylo to jen co bys kamenem dohodil a zbytek došel. Tedy vlastně jen za jedním kopcem a jedním potokem…

Tedy bylo nebylo jedno fotbalové mužstvo, které hrálo mnohem vyšší soutěž, než o které si roztočtí fotbalisté doufají celých 100 let i jen snít. A protože tehdy ve fotbale patřily okresy „Praha-nějaká světová strana“ organizačně pod Prahu, zajížděla sem pražská mužstva. Sparta či Slavia to sice nebyly, ale i ta, která sem dojížděla, neměla hluboko do kapsy. Jedním z nich byl i tým pražských dopravních podniků. A právě on tu potřeboval, kvůli postupu do vyšší soutěže, vyhrát s nulou a ještě o hodně gólů. Za to se tehdy ve fotbale dávalo prase. Kde by ale ředitel dopravního podniku sehnal za socialismu prase. Nabídka byla proto pro místní mnohem lákavější. Za patřičný výsledek - půlroční pražská tramvajenka.

No neberte to. Vzali to. A zápas se tedy zcela vyvíjel přesně podle představ soudruha ředitele. Jen jednou všem zatrnulo. To když hráč domácích, který měl tak silně vyvinutý smysl pro fair play, že mu to všechno raději ani neřekli, trefil břevno.  Míč se ale naštěstí od břevna neodrazil do branky a mohlo se jezdit.

A jak jsem se tuhle příhodu dověděl? Na zahrádce nádražní restaurace v Bubenči jsem seděl vedle sympatického pána. Povídali jsme si o Roztokách, o fotbale… a najednou to bylo venku. „To je skvělá historka. To se musí otisknou v Odrazu“ zajásal jsem. Můj společník nesouhlasil. „To se bude líbit“, nenechal jsem se jeho nesouhlasem odradit. Zato jemu se to nelíbilo. A měl jsem dokonce takový pocit, jako by ho mrzelo, že se se mnou vůbec začal bavit. Proč ale. Vždyť teď už je vše dávno promlčené, místo hřiště je dnes skládka vraků. A ani případný distanc od disciplinární komise by dnes důchodcům jejich život nijak nezkomplikoval. Leda by, teď, když z důvodu věku mohou v Praze v MHD jezdit zdarma, chodili po Praze půl roku za trest pěšky.

Vít Calta