Náplavy - Odraz 2/2010

Přistěhoval jsem se do Roztok z ekonomických důvodů. Prostě proto, že stejný standart bydlení bych si v centru Prahy dovolit nemohl a před pražskými sídlišti jsem dal přednost našemu městu. Nestěhoval jsem se tedy do „zahradního města“ a bylo mi celkem jedno, kolik je tu školek a škol a za jak dlouho se dostanu autobusem na Dejvickou.

Brzy po přistěhování jsem ale zjistil, že podstatná část mých nových spoluobčanů byla podvedena. Developery, kteří jim o místě jejich budoucího bydliště lhali. Divíte se jim ale? Vždyť co by s cenou za byt či parcelu udělaly tyto pravdivé informace: „Zatím je to zahradní město, ale až tu realizujeme své projekty, už nebude“, „Jsou tu sice 3 školky, ale Vaše dítě se do nich pro přeplněnost nedostane“, „Ze školy tu teď rodiče odhlašují své děti, ale až bude Vaše dítě ve školním věku, tak bude mít škola nedostatek učeben“. Tak tyto informace by cenu developerského produktu zřejmě posunuly výrazně dolů.

Jak reaguje podvedený člověk, když zjistí, že byl podveden? Buď se stáhne do sebe nebo se svou situaci snaží řešit. Často na úkor někoho jiného.

V novém prostředí se údajně integruje teprve druhá generace. Musí ale nutně být ta generace první na okraji dění? Nemusí. Ale musí mít sama zájem. Jak se nám tedy ty „náplavy“, jak jsou novousedlíci některými starousedlíky mile nazýváni, projevují? Prácechtivé matky požadují po starostce, aby okamžitě postavila novou školku. Že se v tom nejaktivněji projevují ty, které tu ani nejsou přihlášeny k trvalému pobytu je na první pohled úsměvné. Do té doby, než si uvědomíme, legalizací svého pobytu v Roztokách by ztratily možnost umístit své dítě do školky alespoň v místě svého předchozího bydliště. Další „náplavy“ vidíme v popředí aktivit snažících se nějakým způsobem regulovat další výstavbu v našem městě. Zhoršuje kvalitu bydlení těm, kteří tu už bydlí. Přitom ale oni sami svým přistěhováním zhoršili kvalitu bydlení těm, kteří tu byli dřív než oni. Jak zpětně se dá takto uvažovat? První obyvatelé, jak známo, Roztoky opustili.

Správa věcí veřejných je ale běh na dlouhou trať. A novousedlík, samozřejmě jen ten přihlášený k pobytu, má ve volbách stejný hlas jako ten, jehož předci zde žijí po generace. Některá volební sdružení již před čtyřmi lety oslovila novousedlíky a umístila některé z nich na své kandidátky. Žádný z nich se ale neobjevil na volitelném místě a ve volbách nejlépe dopadl Michael Bernát jako druhý náhradník DOSTu. Tomu odpovídá i zastoupení novousedlíků v poradních orgánech zastupitelstva a rady. Novousedlíci by se tu dali spočítat na prstech jedné ruky. Pak se ale „náplavy“ nemohou divit, že jejich zájmy nikdo nehájí. A že jim například cesta na nejbližší zastávku MHD zabere stejně času, jako pak samostná cesta do Prahy.

Vít Calta