Čisté duše v čistých MŠ - Odraz 1/2014

Ráda bych se s vámi podělila o příběh, který není ničím výjimečný, jelikož se týká velké části mladých rodin, ale právě proto by vás mohl zajímat. Všednost dne - řešení všedních problémů -

do korupce smočené dětské bačkůrky.

Jako jedné z mnoha mi v létě skončila rodičovská dovolená, jako jedna z mnoha jsem nedostala místo v mateřské škole pro své dítě. Netřeba se rozčilovat. Pravidla jsou jasná, trvalý pobyt a věk dítěte. Pro dovysvětlení - děti jsou řazeny od nejstarších přihlášených, na nejmladší se přirozeně většinou nedostane. Není se tedy čemu divit, mému capartovi byly tři roky teprve na konci července, takže - “Děkujeme, možná za rok.”

Smířila jsem se. Vždyť takových jako já, je v Roztokách přibližně osm desítek. Snažím se tedy situaci řešit po svém. Do bývalého zaměstnání se kvůli časové náročnosti vrátit nemohu. Na soukromou školku ani nepomýšlím, jelikož by na ni padl celý můj plat a ještě tři tisíce navrch. Co teď? Jsem na nule, práci mám, je mi však znemožněno pracovat. Obracím se na odbor sociálních věcí. Opět úsměvná odpověď - “Běžte na pracák.” Odvětím - “Pracovní úřad je snad od toho, aby mi práci našel, ale tu já mám, co nemám, je mateřská škola.” “To je právě to, co jim nesmíte říct….pár měsíců, než si to nějak vyřešíte, za vás budou platit aspoň sociální a zdravotní.”

“Promiňte, existuje nějaká legální cesta? “ “Ne…” “Děkuji…” UF!

Není zbytí. Pouštím se do vlastního projektu. Jediné, co mě drží nad vodou, je představa o dobru věci, do které se pouštím. Několik měsíců uběhlo, vyřešili jsme každodenní “přehazování” synka

z náruče do náruče. Pracujeme. Snažíme se vzpamatovat. Téma školek zapomenuto.

Je prosinec, všude hrají koledy a cingrlátka zdobí vše, na co se podíváte. Jen tak mezi řečí slyším rozhovor, ze kterého vyplývá, že dítko narozené ve stejném týdnu, jako to mé, navštěvuje roztockou mateřskou školu. Cože? Odvracím se od, ještě před chvílí tak důležitého, výběru již zmiňovaných cingrlátek. To přeci není možné! Uklidňuji se naivní představou o dodržování schválených kritérií a slovy jedné z paní ředitelek, že poslední přijaté děti jsou s datem narození v květnu 2009. Otočím se na podpatku a jdu domů. Nedá mi to. Obracím se tedy na MěÚ Roztoky.

Dočkám se odpovědi, že seznamy dětí nemají, jsou uloženy na jednotlivých MŠ, k nahlédnutí ovšem pouze příslušným kontrolním orgánům. Ptám se, proč nejsou veřejné, pokud se při výběrovém řízení postupovalo dle regulí? Odpověď již nedostávám…….

Začínám mít vážné podezření, a tak se svěřuji, kde to jde. Ke svému překvapení se nesetkávám se zaraženými výrazy, nýbrž s úsměvnými reakcemi typu - “Prosím tě, to přece funguje všude, my dali dvacet “táců” a vzali nám kluka hned!” (pozn. autora - V tomto případě se nejedná o roztockou mateřskou školu.)

Je mi zle. Takto to nenechám. Po několika dnech dostávám informaci, že dítko stejně staré, jako to moje, opravdu navštěvuje jednu ze tří státních mateřských škol v Roztokách, aniž by splňovalo kritéria pro přijetí. Jeho otec prý dělá ve škole údržbáře, a posuďte sami, kolik dneska takoví řemeslníci stojí! A on to, vážení, dělá skoro zadarmo! No neberte to! Nemám slov.

Závěr? K čemu tedy kritéria pro přijetí? K čemu velkými písmeny na přihlášce upozornění, že na odvolání, z jakéhokoli důvodu, nebude brát ohled? K čemu ta celá šaškárna, když stačí zaplatit, nebo jednoduše posekat trávník? Pokud je tomu opravdu tak, navrhuji to zavést jako třetí kritérium pro přijetí dítěte do mateřské školy. Slibuji, že přijdu posekat trávník a dodám vánoční stromek z vlastního lesa. Stačilo by to?

Píši tento článek z opravdu velkého rozhořčení, píši ho za všechny, kteří se snaží slušně a čestně žít a řešit životní překážky. Žádám o prošetření celé věci a vysvětlení. To vše z pozice člověka, který se v Roztokách narodil, žije, vnímá je jako svůj domov a nehodlá se smířit s korupcí, která začíná již u těch nejmenších. Stále ukájíme svůj vztek na velkých korupčních aférách, nemůžeme přijít na jméno “těm nahoře”. Zkusme si zamést před vlastním prahem.

Přeji všem rodičům, kteří jsou ve stejné situaci, šťastný nový rok! V dnešní době totiž na nic jiného, než na štěstí, spoléhat nemůžeme.

S úctou, Šárka Urbanovská